Evropa zvyšuje ve světle války na Ukrajině výdaje na obranu, přesto 75 % zadávání veřejných zbrojních zakázek se děje mimo EU.
Pro Evropu znamenala válka na Ukrajině hlasitý budíček, který ji přiměl k systematickému zvyšování obranných výdajů. Evropské výdaje na obranu dosahují rekordní úrovně, podle think tanku Atlas Institute for International Affairs se v letech 2025-2026 předpokládá vynaložení 392 miliard eur. Nicméně i když hovoříme o velmi vysokých výdajích, přesto 75 % zadávání veřejných zakázek probíhá mimo prostor EU.
V únoru 2026 zveřejnila Výzkumná služba Evropského parlamentu (EPRS) své nejnovější hodnocení Stálé strukturovaná spolupráce (PESCO), která je součástí bezpečnostní a obranné politiky. EPRS varovala, že většina projektů, které byly zahájeny od roku 2017, zůstávají ve fázi návrhu či realizace, přestože jsou starší než pět let. Pouze malá část dosáhla plného provozního dokončení.
EDIS a EDIP
Právě navýšení zakázek v rámci EU a nikoliv mimo ni má za úkol Evropská strategie pro obranný průmysl (EDIS) a Program pro evropský obranný průmysl (EDIP). Evropská komise představila EDIS v březnu 2024. EDIS stanovil cíl, aby do roku 2030 bylo 50 % zadávání veřejných zakázek z EDTIB (obranné, technologické a průmyslové základny Evropské unie) a do roku 2035 60 %, přičemž 40 % akvizic bude prováděno ve spolupráci. Program EDIP vyčleňuje na období 2025–2027 1,5 miliardy eur.
Důvodů neutěšeného stavu je více. Především se obnažuje nyní nedostatečná výroba a kapacity evropského obranného průmyslu. Evropské země dlouho neinvestovaly do vlastního zbrojního průmyslu adekvátní částky. Dále je to fragmentace trhu a nízká úroveň spolupráce mezi státy EU. Evropský obranný trh je stále silně „nacionalizovaný“ – každý stát zadává velkou část zakázek odděleně, bez společného jednotného trhu nebo dostatečně rozsáhlých společných programů. Díky tomu evropské firmy těžko dosahují takové škály výroby, jakou mohou nabídnout USA, Jižní Korea nebo Izrael.
Kvůli válce na Ukrajině a rychlé potřebě moderních zbraní (například protivzdušných systémů, dronů, raket) preferují vládní zadavatelé hotové produkty a ty často poskytují americké či asijské firmy, které tyto systémy vyrábějí ve velkých sériích. Američtí výrobci měli připravené výrobní linky, zatímco mnoho evropských producentů nikoliv. Evropská výroba je v některých technologiích pozadu nebo nemá dostatečné kapacity.
A pak je tady nezanedbatelná záležitost obranného výzkumu. EU do něj neinvestuje dostatečné prostředky jako například USA a jiné velmoci. Podle dostupných informací například jen asi 1,4 % evropského obranného rozpočtu jde právě do výzkumu a vývoje (R&D). To ve svých důsledcích podvazuje technologickou konkurenceschopnost Evropy.
Jestliže tedy EPRS uvedla, že, že jen malá část projektů byla dokončena, je to pro Evropu silné varování. Jinými slovy to znamená omezení a a také ohrožení vlastní konkurenceschopnosti. Projekty se totiž přesouvají od konceptu k prototypu, nicméně už se nedostanou do sériové výroby kvůli nedostatečným garantovaným objemům zakázek. Je jasné, že bez zajištěných dlouhodobých objednávek nemohou firmy investovat do rozšíření výrobní kapacity.
Situace se zlepšuje
Je současně potřeba říct, že se situace pomalu, ale postupně zlepšuje. Obranné výdaje členských států EU rostou, jako „premianta“ bychom mohli uvést například Polsko a další státy. Navýšené investice pak znamenají více objednávek a zákazníků pro evropské výrobce, a tedy i možnost růstu kapacit. Jde to ruku v ruce. Již jsme na stránkách magazínu Securitytech.cz psali, že Evropa rozběhla důležitou profilovou iniciativu ReArm Europe (Readiness 2030). Do ní je alokováno více než 800 miliard eur.
Pozitivním signálem do budoucna bezesporu je, že během debaty v březnu 2025 většina politických skupin v Evropském parlamentu vyjádřila silnou podporu posílení evropské obrany a hlavně podpořila plán ReArm Europe, který se jeví ve světle posledních událostí v Evropě jako klíčový. Zároveň vyzvala k dlouhodobé strategii a větší koordinaci dalších potřebných kroků. Důležitý je rovněž úvěrový nástroj SAFE (Security Action for Europe), který byl přijat Radou EU v květnu 2025.
Cílem SAFE je poskytovat členským státům finanční podporu a urychlit obrannou připravenost tím, že umožňuje v praxi rozsáhlé investice na podporu evropského obranného průmyslu. Sekundárně se zaměřuje na odstranění dosud existujících překážek ve schopnostech evropského zbrojního průmyslu. Program SAFE poskytne členským státům, které žádají o finanční pomoc na investice do obranných schopností, konkurenceschopné dlouhodobé úvěry v hodnotě až 150 miliard eur.
Nástroje musí být efektivní
Závěrem můžeme konstatovat, že Evropa začala vnímat po zahájení ruské agrese na Ukrajině nutnost větších investic do vlastní obranyschopnosti. S tím se pojí i další aspekty, o nichž byla řeč na jiném místě, především s potřebou alokovat veřejné zakázky přímo v EU. Nástroje, jak toho dosáhnout Evropa má, musí však být efektivní, předvídatelné a mít kontinuitu. Jinak riskuje prohloubení vnější závislosti v situaci, kdy sama usiluje o větší strategickou autonomii.
Zdroj: Atlas Institute for International Affairs, Institut de relations internationales et stratégiques
Autor/Licence fotografie: ilustrační obrázek, Pixabay